S kladenským hokejovým odchovancem, obráncem Davidem Růžičkou o jeho vzpomínkách na Kladno, působení v Bělorusku a o zápalu do hry.
Jak prožíváte pandemii?
Na pandemii už jsem si zvyknul, největší šok byl samozřejmě na začátku, kdy člověk vůbec netušil, že něco takového může tak změnit svět a život všech. Navíc se stoply všechny soutěže a najednou jsme byli prakticky bez práce. To bylo hrozné. Člověk se těší na závěr sezóny, na play-off, ale nedojde na to.
Co byste poradil mladým sportovcům, kteří nejsou zatím moc v kontaktu se svými týmy a vrstevníky, aby je neopustilo nadšení do sportu?
Myslím si, že když už je někdo zapálený do něčeho, co miluje, nenechá se ničím odradit. Ale určitě to bude mít strašlivý dopad na děti, když zameškaly rok sportu. Ale i na společnost jako takovou.
Jak vzpomínáte na své hokejové období na Kladně?
Na Kladno vždy vzpomínám strašně rád, je to můj domov. Mám tu plno kamarádů a známých. Jednou bych se rád vrátil, ale to nezáleží jen na mně. Každopádně by bylo krásné ukončit tu kariéru.
A na své hokejbalové?
Hokejbal byl super doplněk na léto, aby se člověk hýbal a k tomu s hokejkou jako bonus. Ale teď už nehraju, musím se víc šetřit 🙂
Z Kladna jste šel do Běloruska a na Slovensko. V čem jsou ty soutěže jiné v porovnání s naší?
Určitě nelituji ani jednoho rozhodnutí, kde budu hrát. Bělorusko bylo pro mě vlastně první angažmá mimo republiku. Nemůžu říct vůbec nic špatného. Člověk vidí jinou kulturu, jinou povahu lidí. V Bělorusku je hokej dost politicky ovlivněn. Prezident Lukašenko pořádá na každém přelomu roku svůj turnaj. Je to velký fanoušek. Jinak liga, když jsem tam hrál, byla o 12 týmech, což bylo asi dost, protože poslední čtyři týmy nebyly moc hokejové. Ale teď už to změnili a myslím, že udělali dobře. Jinak je to náročná liga, ruský styl. Odehrál jsem tam plno těžkých zápasů. Bylo to tam super.
Slovensko nám je přeci jen v ČR bližší. Podobná kultura i problémy. Liga šla neskutečně nahoru za ty tři roky, co jsem tam odehrál. Odlišné je to dost tím, že ve většině týmů je dost zámořských hráčů. Měl jsem štěstí na dvě výborné organizace Zvolen a Košice. Hlavně Košice jsou krásné město. Rád bych tam ještě pokračoval. V sezóně 21/22 se bude slavit 100 let hokeje v Košicích a cíle budou nejvyšší.
Jaké jsou vaše koníčky, když zrovna netrénujete?
Největší koníček mám stejně ve sportu a to je tenis. Přítelkyně je bývalá tenistka, takže mám zároveň výbornou učitelku tenisu. A rád se hrabu v jízdních kolech.
Jak jste prožíval na dálku postup Kladna do extraligy?
Sledoval jsem kluky celou sezónu, ale finále jsem si už nenechal ujít ani jedno. Byla to náročná série určitě jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Ale je skvělé, že se to klukům povedlo. Kladno je prostě hokejové a do extraligy patří.
Kladeňáci mají očividně tuhý hokejový kořínek (Nový, Jágr, Plekanec, aj.), jak se připravuje David Růžička, aby vydržel?
Snažím se teď o sebe víc starat i mimo led. Už tělo neregeneruje jako ve dvaceti letech. Takže musí být určitě víc regenerace a protažení. Největší recept na tuhý kořínek je zápal do hry, jsem přesvědčený, že ještě pár sezón před sebou mám.
