V roce 2012 jsme s Petrou Líbovou založili spolek a nakladatelství, jehož smyslem je podporovat vztah Kladeňáků k jejich městu. Za deset let se podařilo vybudovat nakladatelství s celostátním významem a dosahem, které má na kontě přes 30 titulů s přímým vztahem ke Kladnu. A také etablovaný spolek, který svými akcemi obohacuje kulturně-společenský život města. V roce 2020 obdržela Halda Cenu Statutárního města Kladna.

Zatím posledním projektem, který má fenomenální úspěch, je vydání Kladenských karet na lóru.

Začalo to jako nabídka pomoci s rešerší pro libreto. S Muzeem věžáků ale nakonec žiju od roku 2016 dodnes. Spolupodílel jsem se na obsahu expozice, knize o věžácích i celém sídlišti, dnes v muzeum provádím pomáhám se zajištěním části provozu. Za mě jde o instituci, na kterou může být Kladno po právu hrdé.

Inicioval jsem návrat sochy Rodina zpátky na náměstí Jana Masaryka. Projekt přihlášený do krajského participativního rozpočtu realizovalo nakonec město. A socha náměstí sluší.

V roce 2017 jsem pomohl posunout k realizaci opravu domovních znamení na věžácích. Třeba se jednoho dne dočkáme i toho, že se z nich sundají nevyhovující a popraskaná skla.

Pomáhal jsem také s realizací mozaiky na kontejnerovém stání v Helsinské ulici, která byla vyústěním našich sídlištních aktivit.

Fungování komisí rady města považuji dlouhodobě za problematické. V roce 2018 jsem jako člen kulturní komise měl možnost to změnit. Zavedli jsme jasnější kritéria hodnocení, otevřeli komunikaci směrem k žadatelům a především jsme dali možnost všem žadatelům představit svůj projekt osobně. Se změnou vedení v roce 2020 vzala řada principů znovu za své.

Reakce na ospalost Kladna. V roce 2017 jsme rozjeli projekt Kladno 4 better living v sídlišti Kladno-Rozdělov a uspořádali desítky debat a menších kulturních akcí.

V květnu 2019 jsme ukázali, že kulaťák na Bressoně může být živým místem. Během nedělního odpoledne sem na koncert přišlo přes 400 místních. Na akci navázalo projektování nové podoby místa.

Dlouhodobě mi přijde jako škoda, že se na Kladně jen omezeně daří propojovat (a koordinovat) aktivní lidi. Párkrát jsem se pokusil iniciovat změnu, ale po zkušenostech myslím, že tu tahounem musí být město. Nejviditelnější výstup? V roce 2012 jsem byl jedním z iniciátorů schůzky kladenských spolků, jejímž výsledkem byl sdílený kalendář Kladendář / Chcíplej pes. Jinak dlouhodobě spolupracuji se Spolkem Podprůhon a drobně pomáhám u jiných akcí (např. festival Záře na Koněvu v roce 2020).

V letech 2016–2017 jsem byl u počátků oživování kina Sokol. Prostor se po deseti letech podařilo naplnit kulturními akcemi a také výrazně opravit. S kolegy jsme se po čase rozešli v představě, jak má vypadat charakter provozu, ten intenzivní rok plný neskutečného nadšení beru každopádně jako velkou životní zkušenost. 

V roce 2007 jsem stál u zrodu webu Kladno minulé. Z rychlé pohnutky shromáždit na jedno místo staré pohledy a fotografie Kladna se stal projekt na pět let, na který navázaly historické vycházky, výpravy po pozůstatcích dolů i některé publikace Haldy. Rychlosti facebooku ale nešlo konkurovat, dnes web zůstává v zásadě jako archiv.

Zhruba od stejné doby jsem působil v kulturní revue Kladno Záporno, kterou jsem později koordinoval a editoval. Dodnes aktuální časopis, podchycující řadu kladenských fenoménů, ukončil svou činnost v roce 2012.